Pozvánka na výstavu Vyšívání jehlou a dlátem
Rád bych vás pozval na mou první výstavu. Že jsem se odhodlal své dřevořezby poprvé veřejně prezentovat, za to vděčím mé sestře Janě Juřicové, která se věnuje zuberské výšivce. Do 21. dubna 2013 je v muzeu na Petrohradě v Zubří otevřena naše společná výstava. Více se o ní dozvíte v následujícím článku od autorky Lenky Přečkové.
Výstava tří generací: Vyšívání jehlou a dlátem
Výšivka se nesmazatelně zapsala nejen do historie Zubří, ale také do paměti obdivovatelů rukodělného umění jehlou vykouzlit na plátně křehkou krásu. Zcela nový pohled však přináší výstava nazvaná Vyšívání jehlou a dlátem. Slavnostně bude zahájena ve čtvrtek 21. března v Muzeu na Petrohradě a představuje šikovné ruce členů jedné rodiny, v níž je tradice bílého vyšívání udržována nepřetržitě již přes 100 let.
V této rodině se v roce 1955 narodil Ladislav Bělůnek, který nahradil jehlu dlátem a bílé plátno voňavým dřevem. Vrozenou šikovnost, trpělivost, smysl pro detail a krásu pak začal přenášet do úchvatných dřevořezeb, s kterými se dlouhá léta zdráhal pochlubit. Konečně dozrál čas a Ladislav Bělůnek své dílo představuje v plné parádě.
Při vyřezávání se inspiroval především místní krajinou a krásou žen. Rok 2004 znamenal v tvorbě Ladislava Bělunka jistý zlom. Tehdy se na základě svého obdivu k secesi rozhodl pracovat podle předlohy díla Alfonse Muchy Pozvání na banket. Vzor vyřezával do lipového dřeva. Jedinečnou barvu obrazu pak docílil hydrovoskovým nátěrem. Pro velký úspěch mezi příbuznými a přáteli se nechal Ladislav Bělunek inspirovat dalšími Muchovými plakáty a svou tvorbu rozšířil o neméně zdařilé kusy, které tvoři jádro připravované výstavy. Do 21. dubna budou k vidění i rozpracované dřevořezby a ukázky prací ze začátku 70. let minulého století.
Řezbářovy práce citlivě na výstavě doplňují precizní výšivky jeho sestry Jany Juřicové, maminky Milady Bělunkové a babičky Františky Holišové.
*Františka Holišová (1906-1979) již jako dítě navštěvovala školu Marie Schoberové a výšivka se stala jejím údělem, láskou i živobytím. Pro svoji poctivou a kvalitní práci, oceňovanou i v zahraničí, se jí dostalo od ministerstva kultury v roce 1968 titulu Mistryně lidové umělecké výroby.
*Milada Bělunková patřila do generace vyšívaček žijících v době, kdy význam tohoto rukodělného umění začal upadat. Nastoupila proto do Gumáren a výšivka jí zůstala koníčkem, kterému se opět začala naplno věnovat až v důchodovém věku. V jejích rukou se zrodily desítky vyšívaných deček, kapesníčků a peřinek nejen pro zákazníky ze Zubří. Pro její tvorbu bylo typické, že nepřebírala vzory po svojí mamince nebo ty, které si ženy stále předávaly dokola. Nejraději si sama vytvářela vlastní návrhy.
*Jana Juřicová představuje třetí generaci vyšívaček této rodiny. Její tvorbu v 2002 Ministerstvo kultury ČR ocenilo titulem Nositel tradice. Od roku 1994 se živí výhradně vyšíváním. Spolupracuje s Valašským muzeem v přírodě na rekonstrukcích starých bílých krojových součástí, vyšívala i rozměrné oltářní plachty. Zhotovuje menší i větší pokrývky a kapesníčky podle vlastních návrhů. Samostatnou kapitolu tvoří nové uplatnění bílé výšivky v interiéru v podobě obrázků. Z mezinárodních ocenění si nejvíce považuje dosažení prvního místa v soutěži vyšívaček Evropy v roce 2009.
Zdroj:Spektrum Rožnovska